Lockdown mění pohled na architekturu bydlení. Byt musí být připraven na nečekané situace

Budova postavená v eklektickém stylu na konci 19. století má prostorné podkrovní terasy. Majitelé jednoho z bytů, ke kterému taková terasa patří, hledali řešení, jak zvětšit obytnou plochu o jeden pokoj.

Uvažovali nad přeměnou terasy na obytnou místnost. Vzhledem k jedinečné fasádu, není povoleno měnit vnější vzhled budovy. Jak z toho vykľučkovala architektka?

Majitelé zjistili, že ačkoli dům je v dobrém stavu, dispozice bytu zcela nevyhovuje jejich potřebám. Chtěli zde pořádat rodinné návštěvy a požadovali, aby střešní byt vyhovoval uživatelům s různými potřebami a způsobem života, od skupiny mladých lidí až po dospělý pár. Odpovědí nebylo překrytí terasy, ani její přeměna na pokoj. Základem přeměny byla vnitřní změna organizace místností a hledání plynulejšího řešení.

Namísto rozdělování spojování

Kuchyň, obývací pokoj, komora, ložnice, prádelna a koupelna. To vše byly původně uzavřeny samostatné místnosti. Když si uvědomíte, že byt má celkově méně než 80 metrů čtverečních, je jasné, že místnosti byly malé a stísněné, prostor bytu zbytečně opticky zmenšovaly. Řešení znamenalo v první řadě odstranit stávající příčky.

Architektka navrhla koncepci, jejímž základem je „dřevěná stuha“ přetékající celým prostorem. V ní jsou soustředěny všechny služby – od kuchyňské linky, přes úložné prostory, až po šatník v ložnicové části. Ladné křivky opticky navazují na zvlněné zábradlí střešní terasy a zjemňují celý interiér.

Byt ve Valencii
Zdroj: Milena Villalba

Posuvné dveře jako řešení soukromí

Změnou dispozice terasa s venkovním sezením přímo navazuje na hlavní obytný prostor, takže se stává další využitelnou místností. Navzdory vybouraným příčkám lze nově vybudovaný prostor předělit posuvnými dveřmi. Když je zavřete, vznikne druhá samostatná pokoj, která se dá využít jako hosty ložnice. Kromě ní má byt samostatnou ložnici majitelů.

Dřevěná stuha, hlavní interiérový prvek tvořící pozadí bytu a události v něm, je zhotovena z březové překližky. Podle autorky přeměny vyzývá k dotyku, transformaci a vybízí uživatele k svobodnému vyjádření.

„V souvislosti s pandemií vyvolanou onemocněním COVID-19 vidíme více než kdykoliv předtím nutnost překonat koncepci bydlení jako statické, kompoziční a kvantitativní konstrukce. Naopak, hledáme obytnou architekturu blízkou její uživatelům, která umožňuje pohyb a dynamické události, je proměnlivá, psychoaktivní, nepředvídatelná a je schopna zvládnout neočekávané situace, jako je například dlouhý uzamčení, „vysvětluje architektka Anna Solaz.